LXV Usedl jsem k tvému stolu,

Usedl jsem k tvému stolu,

kde jsme sedávali spolu.

Místo tebe divný host

posadil se k němu, zvláštní dost,

ani dnešek, ani zítřek, minulost.

Začal mluvit, rost’ a rost’.

Jeho hlas byl plný bolu.