LXVI. Božena, v knížecí oblečena

Božena, v knížecí oblečena

Roucho, upomíná na Libuši;

Češka, krásna na těle i duši,

Milována od lidu a ctěna.

Ač jen na venku jest vypěstěna,

Trůn a žezlo přece tak jí sluší,

Že se každý domnívá a tuší,

Vévodkyní že jest narozena.

Tato růže země zaslíbené

Skví co perla se a kámen drahý –

Ozdoba a rozkoš celé Prahy!

Jméno její Čechům oblíbené

Zvěčňuje však jiná ještě sláva:

Že jest byla – matkou Břetislava! –