LXVI. Občanstvo.

Co bys počal lístku zelený,

Kdybys nebyl na větvičce?

Lítostí bys žlutl v tváři,

Dušička by vyschla žalem,

Větr by si z tebe posměch tropil,

Až by tebe v prach proměnil,

Ve prach k potlapání na cestě. –

Co bys činila větvičko křehká,

Kdybys nevisela na halůzce?

Na haluzi starší sestře,

Jenž tě chová a napájí věrně;

A halůzko víš, že beze kmenu

Nelze tobě dočkati se

Svatebních rozkoší jara;

Kmen však pískem kolikerým

Z matky země pije život,

Z matky prsů, které láska

Novým vždy nalívá mlékem. –

Aj tak miluj lístku zelený,

Miluj ty větvičko křehká,

Miluj haluz, a ty kmene hrubý

Miluj živnou matku zemi,

A občane velký, malý,

Vlasť miluj svou matku právokojnou.