LXVI. Požárem slunce

Požárem slunce

roztavil se den,

komárů hejno

touží mi do oken.

Co chceš zde, luzo?

Pryč létni v spěch,

chci klid,

v mou krev vnik slunce žeh;

zulíbej mne, laskavá muzo,

píseň mi plane na ústech,

ta v ptáka se změní,

ty dáš-li jí své posvěcení

líbezným rtem,

a přeletí mou rodnou zem!