LXVII. Když jsem po prvé se loučil

Když jsem po prvé se loučil

S prahem domu otcovského,

Tatíček mě napomínal,

Bych se chránil všeho zlého.

Matička mi udělila

S křížkem svaté požehnání:

„Nech tě Pánbůh na tvých cestách

Ode všeho zlého chrání!“

Milenka mi na rozcházce

Políbení vroucí dala –

„Nezapomeň lásky naší!“

Zašeptla a zaplakala. –

Obsah vážný slov oteckých,

Křížek s požehnáním matky,

A to dívčí políbení

Jsou mi draho tři památky.

Mnoho slova otce mohou;

Onať v pokušeních učí,

Kudy kráčet, abych nekles’

Moci hříchu do náručí.

Nad slova ta víc pak může

Matky křížek s požehnáním;

Činíť, že se na všech cestách

Tovaryšstva zlého chráním.

Nejvíc děvy líbka sílí:

Nevím, kdybych nemiloval,

Zdali bych se po vši dobu

Ctnostně tak a dobře choval.