LXVII. Pikola hvízdá,

Pikola hvízdá,

basa bzučí,

v mé krvi sloučeno

obé zvučí.

Píchá to v čivy

jak vos a čmeláků roj divý,

podivná směs!

Rychle ven’, v starý můj les!

Ticho! Drozd v dálce ozval se kdes

a zahnal tou hrstkou líbezných zvuků

v srdci dřív zjitřelou muku,

kterou jsem v srdci nes.

Blažen jsem do mechu kles!