LXVII. Stín v stínu kříže v hrobě,

Stín v stínu kříže v hrobě,

sny, touhy odletěly,

dní po bludu a mdlobě

v tmách s trouchní prach se dělí.

A na hruď bez povzdechů

dlaň ustydlá se kříží,

kam slunce na potěchu

v hloub neplá květů mříží.

Jas jara jde-li tudy,

v snech s motýly se honí,

skráň nad ulehlé hrudy

jen Kristus Pán tu kloní.