LXVII. Tam kde Sázava své proudy valí,

Tam kde Sázava své proudy valí,

V zdálené od světa pustině

Poustevník dlí v lesů hustině;

Blahý nic mu život nezakalí.

Skrovná poustenka na příkrém skalí

V pralesů se skrývá zástině:

Prokopa to tichá svatyně;

Lid sem zblízka přichází i zdálí.

Den mu při práci a zpěvu mine,

Večer v rozjímavém modlení,

V noci duch i tělo odpočine. –

O jak blahé jesti prodlení

Ve přírody převelebném chrámě,

Jejž jest vystavělo Boží rámě!