LXVIII. Ano, příroda, ta jest dóm Páně;

Ano, příroda, ta jest dóm Páně;

Obloha jest jeho klenutí

Bez sloupů v odvážném rozpnutí,

A přec nezboří se jeho báně!

Měsíc lampou jest v tom Božím staně,

Hvězdy – svíce bez uhasnutí;

Slunce – pochodeň, jichž planutí

Jasně skví se v tomto velikáně.

Větrové a bouřky hromohlasné

Pějí žalmy hrůznovelebné,

Tak že tvorstvo v svatém strachu žasne.

Hory posvátní jsou oltářové,

Sopky – obětnice zápalné,

Modlící se – světa národové! –