LXVIII. Cesta prašná, cesta dlouhá...

By Jaroslav Vrchlický

Cesta prašná, cesta dlouhá...

bílá prouha

mezi lady v středu polí;

slunce sálá, až se slívá,

azur hoří do šediva,

až zrak bolí.

Někde v dálce vížky, domky,

keře, stromky,

jen ta lada, pole nahá,

jen ta cesta v prachu moři...

šílenství, jak slunce hoří,

po mně sahá.