LXX. Na květnou neděli

Na květnou neděli

vrbina zakvěte,

do chrámu neželí

naděje – poupěte.

Svěcené jehnědy

na hrob mi zatkněte,

zabudu na sněhy

v odjihlé hrudě té.

O bílou sobotu

roste je krůpějí,

až nad snů mrákotu

zvony tu zapějí.

Bude mi z povděku

vzpomínek lehčeji,

jak bych spal do věků

pod květů závějí.