LXX. Veselé cestování

Veselé cestování

mladým ránem;

slunce svítí, mníš se býti maní

světa pánem!

Vše, vše tvé je, kam noha kráčí. –

Leč hle, obzor se mračí,

bouř se blíží, mumle;

zle je, věř,

nechoď dále, skryj se,

hyne keř.

Bouře se lítí, zajíká se hrom,

meluzina pláče, padá strom,

ptactvo v hnízda pílí – prchá zvěř;

byl jsi pánem, teď jsi ubožák,

míň než plachý zajíc, míň než pták,

útulkem ti rozcuchaný keř,

rci, co jsi lesním tvorům těm?

Jen tulákem!