LXXI. Sedím v palmovém háji

Sedím v palmovém háji

slunečným zlatem protkaného jihu,

popíjím tekuté zlato révy,

poslouchám zpěvy mandolin,

opíjím se úsměvy líbezných žen.

Slunce zvolna zapadá,

na severu se mračí...

Tesknota jímá mne v náruč,

toužím v zamračené dálky,

do nízkého domku,

při šedé vodě rybníku

vroubené křovím

uprostřed sadu;

prchám k severu, domů,

líbám otce a matku,

v jich náruči si hovím.