LXXI. V svatojirském chrámě blíž oltáře

V svatojirském chrámě blíž oltáře

Skvostná rakev kníže České kreje;

Knězstvo četné v rouše černém pěje

Úpěnlivým hlasem ze žaltáře.

Z hradu Lysy, svého ze žaláře,

Knížecí též vězeň k pohřbu spěje:

Slepý Jaromír to! bez naděje

Patřit na bratrské zbledlé tváře.

Na hrad přiveden do chrámu kráčí,

Hořké u rakve tam slzy roní,

Bratra zlého tělo jimi smáčí.

Odpouští mu těžkou jeho vinu,

Kolena k modlitbě za něj kloní,

An lid pláče při tak krásném činu.