LXXII. Bože, jednu krůpěj rosy

Bože, jednu krůpěj rosy

nachyl v moji hruď!

to, co ve mně lká a prosí,

ku životu vzbuď!

Snad to budou marné vzdory,

lichý nitra sen,

nehodný, v tvých duchů sbory

míchati se, sten.

Snad vzdech mojí duše mroucí,

žití všecka tíž,

v které srdce moje tlouci,

Bože, uslyšíš!

Jedno! – Kus to tvého díla

a mé duše část,

kde počítá moje síla

Tvoji na účast.

Snad to vzlykne: Naděj, víra,

láska, útěcha!

Jen to v hymně všehomíra

nenech bez echa!

Hleď, jak v duši mé lká cosi:

Pane, se mnou buď!

v písni s jednou kapkou rosy

nachyl se v mou hruď!