LXXII. Chládek.

Kvítko když prudkým pouvadlo parnem,

Žížnivé lační rosivém po chládku,

Pak si ústrojnou hlavu svou skropivši

Skříseno dýchá,

Pozdraví jitřní veselou se tváří

Slunce zas východ, a vydá pobožně

Vůně své jemnosť, a koná, co zákon

Veškera káže. –

Slyšte najdražší krajani Slovanští!

Až i svadlým dostane nám se chládku,

Schýlenou smutkem hlavu zas napřímí

Sláva i hojnosť.

Němci písarskou zanecháme chválu.

Jen na nás hrdým okazuj si pérem,

Žeť se černidlem ruka nám neblýští

Systematickým.

My v život platnou vkořenivše činnosť,

Vlasť si omládlou ošatíme skvostně,

K zlosti výchlubným tupičům Slovanstva

Vám bakalářům!