LXXII. Dvě jsou kouzla, jimiž všehomíra

Dvě jsou kouzla, jimiž všehomíra

Svatá ústa mluvívají ke mně,

A mou duši kojí blahojemně,

Když se do ní bol a hoře vtírá.

První: k Bohu průvodkyně – víra;

Druhé: láska, milostenka země;

A jim zasvětil jsem po vše vrémě*)

Zpěvy já a hudbu moje lyra.

První zírám nebes ve blankytu;

Druhou, milá! v oka tvého třpytu.

A tak chráněn dvěma idealy,

Přes to zhoubné času vlnobití,

Skrze písčiny a skryté skály

Pevně řídím loďku svého žití.