LXXII. Letní zář v okna mi vběhla,

Letní zář v okna mi vběhla,

co doma v tak krásný den?

Ven, raději ven!

Kde niva v slunce si lehla

a zlatý sní sen!

Na stromě v polích to zvučí,

bystřina vesele zpívá:

„Vlnky mé, vesele v rej!“

Z modřínů vršků krev pučí,

nejvyšší hlavou mi kývá:

„K nám jíti neváhej!“

Pospíchám po výzvě k lesu,

do mechu nohy se boří,

za ruce chytá mě snětí.

Opodál v rozkvetlém vřesu

sedí pták; očka mu hoří,

vyhledal k hnízdu již místo;

druž k němu oklikou letí.

Hnízdo jim vyberou děti.