LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo,

Jaké práce mne to druhdy stálo,

Když, co láskyplné srdce cítí,

V slova básně chtěl jsem přiodíti!

Než, mé péro předc nic nenapsalo.

Tu mé oko tebe uhlídalo,

A ty’s jala se mi dovoliti,

Někdy jednu z oněch písní vzíti,

Na sta jichž tvé srdce zakrývalo.

Ach což na sta! tisíce jich kryje:

Vzdechy tvoje – to jsou elegie,

Každý zvuk tvé mluvy – sladká znělka;

A tak písní, jaké já kdy pěl,

Ty jsi všech milostná skladatelka,

A já nic, než – opisovatel.