LXXIII. Je červencový večer; jdeme z lesa,

Je červencový večer; jdeme z lesa,

byli jsme veselí, srdce plesá;

měsíček vázne v hlavách sosen

i v krůpějích luhu, jenž zrosen.

V příkopu vysokém sítí

poletné světlušky svítí.

Jak je to krásné!

„Vidíš ty velké dvě, jasné,

kol vysokého stvolu

stále poletují spolu

klidně a tiše,

ne divoce a plaše,

či jsou to spíše

sdružená srdce naše,

jež pila z lásky zřídla

a mají teď zlatá křídla?

Řekni, co mníš,

snad líp to víš!“