LXXIII. V smutném lidstva též i vládyk sboru

V smutném lidstva též i vládyk sboru

Hořekuje kníže Břetislav;

V černý plášť proměnil zlatohlav,

Bujarou svou mysl ve pokoru.

Za vévodu přijat bez odporu –

Celá Praha volá mu: „Buď zdráv!“ –

„„Štít buď národu, braň jeho práv,

Drzých potři cizozemců vzdoru!““

Takými zas slovy napomíná

Sirotka tu slepý Jaromír,

Pro Bůh živý ho a vlast zaklíná.

Mladý rek ta v srdce slova skládá,

Jará prsa dme mu citů vír,

A lid kleče s hůry o zdar žádá.