LXXIII. ŽÍT NEVÍROU

Žít nevírou, když zabili tvou víru

svět, ženy, přátelé – též něco značí

a silné duši docela i stačí

pro styky se světem. Vždyť v pestrém víru

tu kolotají kolem masky známé

a každá buď že mimovolně klame,

či vědomě lže. Vždyť tu egoistou

je každý člověk. Každý v chvíli jistou

k poznání dojde, že je naposledy

a všude sám. Ne tedy nenávidět,

jen zavřít se jak hlemýžděk ten bledý,

ničeho nečekat – nic nezklame tě,

jdeš s chladnou hlavou po bláznivém světě

a před sebou sám nemusíš se stydět.