LXXIV. Radosť.

By František Matouš Klácel

Vlastenci zdární, kam se ohlídneme,

Chystá radosť nám příroda laskavá,

Odevřte srdce jen, by ploulo

V nezkaleném blaženosti proudu.

Jen pýcha jedných, zotročilosť jiných

Vlastních zde bratrův, jest blaha záhubou.

To půdu ráje zdělaného

Nám semenem jedovým posívá. –