LXXIV. S bohem, slunce! noc měsíčná

S bohem, slunce! noc měsíčná

Vábí zpěvné na lovy;

Tajemná a čarolícná

Noc to, jak sny věštcovy!

Ticho živné jen přerýval

Slavík toužným nadšením,

A k úsvitu se rozlíval

Hlas křepelčin osením.

Ach! již chleba syn se budí

V kalném městě, a se trudí

Ukojiť svých péčí hlad:

Vítej, slunce! – já jdu spat.