LXXIX. Již ve vísce mezi bory

By František Ladislav Čelakovský

Již ve vísce mezi bory

Svatvečer se odzvonil,

A přes obrůžené hory

Letní den se překlonil.

Jak zlatý štít bohatýra

Luna plá ve blankytu:

Vlij, ó duše všehomíra,

Lad i mého do citu.

Ztiš ty vlny v pláni hladkou,

Dej, by přítomnost tvou sladkou

Srdce moje poznalo,

V souzvuku tvém plésalo.