LXXIX. Květná neděle,

Květná neděle,

kolkolem ticho, mír a klid,

slunéčko mile plane.

Vyhlížím z okna na mimojdoucí lid:

okolní vesničané.

Na místě sekery a rýče

vysoké nesou tyče,

na konci s kytkou kočiček,

z topolů a jiv

vypučelé sněti

pestrými stuhami ovité na podiv.

Za nimi vesele hopkují děti,

radost a úsměv v lících,

v lehkých čepičkách i beranicích,

drůbež to sletná;

smějí se, jak zvonky, nejináče,

každý zvuk skřivánčí tón,

s věže je vítá sváteční zvon.

Neděle květná,

má duše vzpomíná, teskní a pláče.