LXXV. Slunce.

Vítej mi jarní slunce na obloze,

Krásný v nebeském prstenu tys klenot,

Tys prso, jenž kojíš životnosť

Temnomilé jalovosti bráníc.

Koulí se před tvým nemžikavým okem

Hudbou velebnou vesměru rozloha,

Cherub novou skládaje hymnu

Tvé si paprsky volí za verše.

Ach kdož ujistí, zdažli usouděno

Též nám po zdejší úlohy odvodu,

V šatě novém ze světla tkaném

Kdys doletěť takové do výšky? –

Snad! – předce věrný s obce nebešťanů

Já shlídnu slávské vlasti do nížiny,

Radostně opravy prospěšné

Skládaje v pokladě mé blahosti. –