LXXV. Z paprskové příze hvězd,

Z paprskové příze hvězd,

sladká dumo, v duši mojí

pospěš hnízdo sobě splést,

než svět divý v bouři svojí

rozcuchá, co chtěla’s tkát,

odkud modrým motýlem

mohla’s vzplát,

v let se dát

tajemným svým za cílem.

Z duchovité příze snů

utkat já chci lože tobě,

v příval pochmurnějších dnů

lékem abys byla v mdlobě!

Tím jen můž’ se píseň stát

z ňader vzletší motýlem,

může plát,

v duze hrát

tajemným svým za cílem.