LXXVI. Hod svatodušní; od břehu řeky až k hoře,

Hod svatodušní; od břehu řeky až k hoře,

od prahu chaty až do síně zámku,

květu je rozlito moře;

všude je květ a květ,

vzduch pln je ptačích vět;

živo je na každém trsu,

poupata obal svůj ruší,

stromečky vyrostly z jader,

vzpomínkou rozkvetá lidská hruď,

i mrtvým v hrobě rostou květy z ňader,

z kořenů života v duši. –