LXXVI. Smutné šero na krajinu padá,

Smutné šero na krajinu padá,

na obzoru les, kol pustá lada...

někam dojít – nemožností skoro.

V dálce jen, světlý sen,

na obzoru míháš se – ó Zoro!

Přes výmoly, strže, polní rýhy

klopýtám pln únavy a tíhy.

Tmavý, hvozde, jsi, jak strmá, horo!

V dálce jen, světlý sen,

na obzoru míháš se – ó Zoro!

Dojdu-li přec tužby svojí k cíli!

O mé strázni zda Bůh dobrý zví-li?

Ne můj pot, mou krev roň, každá poro!

V dálce jen, světlý sen,

kmitáš se – ó nesmrtelná Zoro!