LXXVII. Což jsou krásné ruce žehnající!

Což jsou krásné ruce žehnající!

Blaze, komu na hlavu již mladou

Od vážného šedivce se kladou!

Tyť mu budou v světě průvodníci.

Žehnej krev svou, otče milující!

A řiď moudrou rozence své vládou,

Aby nalíčenou na ně vnadou

Nesvedli je dobra odporníci.

Vážná k mládi slova mluvte, kmeti!

Drahý marně čas by neplynul,

A by milovaly vlast – již děti!

Každý pěstuj outlý v srdci zárod,

Aby záhy již se vyvinul;

Neboť mládež jest – budoucí národ!