LXXVII. Toulkami umdlela noha.

Toulkami umdlela noha.

U milých dobře, nejlépe doma!

Jsme štastni! Výskáme rudýma rtoma.

Procházím nivy a les,

kliden jsem, spokojen dnes!

Stromy jsou zeleny, svěží,

tráva je hebká,

vánkem je zlíbána má horká lebka;

kopretin plno mám v hrsti,

jen se to sněží;

všecko, co přede mnou leží

v slunečním dalekém kruhu,

co roste z prohřáté prsti,

na rodném oteckém luhu

mým je dnes; výskám si, šťasten jsem!

Jsem víc než císařem!