LXXVIII Ó jak jsi milovala „svoje“ moře!

Ó jak jsi milovala „svoje“ moře!

„Mořátko“ jsi je zvala. Ta tam byla Praha

s úsměvem pokrytce a duší vraha,

zmizela všechna strast a všechno hoře.

Na Lidu sedala jsi, plna blaha,

nad vln a zvuků, barev, rytmů tůní.

Teď kolem tebe věčnost duní!