LXXVIII. Píseň lovčí.

By František Matouš Klácel

Bratři na honbu zovu vás,

Trouby volá juž jasný hlas,

Nedlete – nedlete;

Příhodný nemařte čas,

Drzé zvěře plné lesy,

Stádo po pastvách se děsí,

Rolník slzy hořké stírá,

Že mu sytý chleb sežírá;

Každý stroj

Trefnou zbroj.

Neb chyť šelmu zlou za uši,

Bivoje kdo smělosť máš,

Na Libín ji nes Libuši,

Jméno věčné zachováš.