LXXVIII. Svou hymnu prostičkou

Svou hymnu prostičkou

přináším tobě,

veliký, milostivý

vládce veškerenstva,

slunce,

spasiteli přírody,

kloním se tobě,

jak ondy Egypťanů král,

zběhlý s trůnu

Amenofis!

Vzývám tě, chválím,

jako ten filosof řecký,

jenž bydlil v sudu

a spíjel se vínem

tvých paprsků.

O mocný kouzelníku,

jenž připínáš křídla

mému srdci

a pěstíš zlaté ptáky

v mé duši,

jenž zlatíš mou síňku

a rozvinuješ růže

mé zahrádky,

astry mé duše

a veselost v srdci

mé ženy.

Buď zdrávo slunce,

kouzelníku,

králi světa!