LXXX. PRO 15. LISTOPAD 1925

Já doufám, při volebním aktu slavném

že nepohřeším vzácné podívané,

jak bývalo to kdysi v čase dávném

a jak to bohdá nyní nepřestane:

Zde chorý občan, ovšem nár. demokrat,

v nosítkách k urně posluhy je nesen,

když Osud stranu o tolik už okrad –

ten antický zjev nechť je neotřesen.

Zde obraz síly: soudruh. Odhodlání

a zápal v očích jeví jako vždycky

a z jeho arci „zmozolených“ dlaní

jde v urnu lístek soc. demokratický.

I obraz něhy: otec s pěti syny,

jež zároveň jsou také bratry jeho,

pro blaho strany, ba i domoviny,

jdou volit stranu bratra Stříbrného.

A zvláštní zbožnost: s nemluvnětem matka

je rozhodnuta pro lidovou stranu,

má v očích záři, zář je ovšem „sladká“

neb koná dílo libé světů Pánu –

a panu faráři a také „Čechu“,

jeť v naší tmě to rozsvícená svíce –

a Václav Myslivec teď pro potěchu

pít bude denně o pět plzní více.

Tož prosím vroucně pány lokálkáře,

nechť zjevy ty jen pilně znamenají,

ať na voliče padne trochu záře,

ať také něco z těchto voleb mají.