LXXXI. Když podívám se na měsíc,

By Duchoslav Panýrek

Když podívám se na měsíc,

tu srdce lítosť cítí,

že tváře jeho ubledlé

jen bledě vůkol svítí.

Buď v lásce chudák oklamán

proklíná ženskou zradu,

aneb si zpívá jako já –

a zpívá písně z hladu.