LXXXI. TAK, REPUBLIKO

Tak republiko volila jsi.

Jak vidět, z hlasitého pění

jest u všech stran a u všech lidí

z výsledků velké spokojení.

Ty budeš mít teď svatý pokoj

z něhož tě nikdo nevyruší;

když časem zaslechneš své jmeno,

nech klidně jít je mimo uši.

I slyšíš–li „zdar republiky“ –

ať nezbláhoví snad tvé nitro,

toť jak když potkají se lidé

a řeknou sobě dobré jitro.

Nejlépe bylo by tak usnout.

Hle, mohou zdát se pěkní snové

a prospat dá se řada roků –

než budou zase volby nové.