LXXXI. Truchlosladký cit ovládá

Truchlosladký cit ovládá

Veskrze mou útrobu,

Kdykoliv zřím, že se skládá

Děva sličná do hrobu.

Jednu znal jsem! – slzy hojné

Tekly pro ni přes líce;

Dávno spaní spí pokojné

U svaté tam Trojice!

Blaze tobě! An v té marné

Herně tratí vše, co stárne,

Panny shaslé za sto let

Ještě se zpomíná květ.