LXXXII. Cíl.

Srdce nezkažené lásce otevřeme

Bratři! láska totiž vesměru vazba je,

Sžírá však se nenávisť,

Všecken též i oheň země.

Mezník zdažli je den touhy milostivé,

Mílí lásky oheň má-li se ochladiť,

Roznícen co Bohem jest,

Věčným veškera původem?

Nůže juž úzkou z mysle vyhoďme mez,

V níž se rozpěněné touhy prohánějí,

Chvílkou jen se bavíce

V párné trampoty nížině.

Hleďme božnočiní v celku se rozplynouť;

Kapka pilně hledej cíl v oceánu si,

V celku hvězda točí se,

Tvorné kol sebe slunce jen. –

Dítku svět velký prso je matčino,

Mládci, hlas kdy mění, Milkovo mazlení

Cílem jest, ale nám buď

Šírá vlasť v středu myšlenek. –