LXXXII. DR. K. KRAMÁŘOVI

Vše dal jste v sázku: pohodlí i zdraví

a celé republice ukazoval

své čisté ruce i tu šibenici

kde nevisel jste; spousty řečí pouštěl

jste na vyprahlé duše republiky

i vtipů rakety jste vypaloval –

a všecko marně. Nechce jíti s vámi

a za vámi ten divný Čechoslovák.

Je mi vás líto. Jinak než těm druhým.

Šli spolu jsme a rozešli se kdysi,

a já bil do vás, když jste v plné síle

stál na vrcholku dní života svého.

Až v žaláři zas, kde nám bajonety

rakouské soldatesky byly svědky,

jsme znovu podali si pevné ruce.

A šli jsme spolu chvíli, jak jdou lidé,

když po dnech přízně, po dnech nenávisti

jim zbylo trochu blahovolné úcty.

A já jsem viděl ten váš osud bědný:

být jedničkou před řadou prázdných nicek

krýt čistou rukou špínu cizích dlaní,

být modlou uctívanou beze víry,

být heslem zhrdaným, být bez obsahu

a přežít sebe – z osudů všech lidských

los nejtrpčí a úděl nejbědnější.

Je mi vás líto. Vy jste viděl vždycky

jen oči, v kterých rozsvítili světla

k oslavě vaší – a já viděl, cítil

škleb posupný a shovívavý výsměch

těch, jež jste chtěl mít svými učedníky.

A vím, že dnes i viniti vás budou

z té porážky své, vojevůdče bědný.

Je mi vás líto. Vidím duši vaši

a vím, že nechápe ten odklon doby

a všemu v světě vinu bude dávat

jen sobě ne. Snad sní už v hrdém vzdoru

o nových výpravách a nových bojích –

prý v politice jako na jevišti

je žízeň po úspěchu kouzlem strašným.

A já bych rád tak viděl, byste kreslil

kruh kolem sebe, vyhnal z něho všecko,

co lepilo se dosud k rukoum vašim,

a zbyl tam sám v hrdosti nepřístupné.

Vždyť byly ve vás sklony poetické,

i knihy miloval jste, vážnou hudbu,

hru oblaků nad korunami stromů –

to vše dnes ještě stačiti by mohlo

pro večer žití. Býti poraženým –

pohanou není. Nést pak přímo hlavu

a nevstupovat, kde vám ublíženo –

je čestným požadavkem hrdých duchů.

Ach, dovedete poznat signál časů

a dovedete vstoupit v pravou chvíli

do vlaku správného, jenž odveze vás

z míst, kde je práce vaše ukončena?

Já musil tohle říci. Vzpomínám teď

těch dávných časů, kde jsme byli mládi,

své lety měli před sebou, své cíle

i život celý. Je mi vás dnes líto.