LXXXIV. Hádanka.

Hádej, hádej, jaká to studánka,

To studánka neširoká,

Však studánka přehluboká,

Na dno nedosáhne žádná míra,

Byť by všechny po zemi navázal;

Tam přebývá věčně mladá

Za potravu světlo majíc

Dcerka nevyzpytných bytů skvělých, –

Jen kdy temno ji obklíčí,

Jen kdy zem ji těžká svírá,

Tuť vytápne na vršek studánky –

A studánka překypí rosičkou,

A ta sluje svlažení bolestí. –

Neb kdy růžové sestřinky

Bílým rouchem připojené

Lehkou nohou jak světýlka,

Neb jak plesavé myšlenky

Poskakujou mezi kvítím vonným

Podle taktu srdce rozhřátého:

Tak vytápne na vršek studánky

A studánka překypí rosičkou,

Kterou růžové sestřinky

Vespolek si připíjejí,

Ku cti světice radosti. –

Neb kdy nebe rozkocháno

Nedozralé dítko, zemi

Objímaje citlivěji líbá, –

Kdy bujnější háje prorostají,

Háje klasů světlochtivých,

Klasů těžkých zrnem živným,

Matka vlasť však usmívá se,

Usmívá se oblažená,

Nebojí se číhavého

Nepřátele zmálomocněného; –

Sláva troubou schloubně znící

Sousedům vítěztví hlásá:

Tu zas dcera bytů skvělých

Na vršku studánky vyjeví se,

A studánka překypí rosičkou,

A v rosičce nebe svaté

Duhu svornou vymaluje,

Jest to praporec vítězný

Cnosti, práva, náboženství. –