LXXXIV. LEONOVI HRAB. z THUNU a HOHENŠTEJNA.

K rodu Tvému úctou veden,

A jak srdcem veleno,

Kladu z růže lístek jeden

Tvé libostné pod jmeno.

Vděčněji by mohla pláti

Všecka v kráse zářivé,

Na týž lístek dovol psáti

Ještě slovo pravdivé:

„Vlast že miluješ, to víme,

Proto slušně Tebe ctíme;

Že pak sám jsi její čest,

Podnět naší lásky jest.“