LXXXIV. Na luně David žalmy své

Na luně David žalmy své

při zvuku harfy zpívá,

a každý básník na jiné

prý hvězdě stánek mívá.

Už vím, na kterém přebývať

po smrti budu světu –

mně jistě byt jest uchystán

na hvězdě hladoletu.