LXXXIX. Kněžic Spitihněv se ze zástavy

Kněžic Spitihněv se ze zástavy

Do milé zas vlasti navrací;

S hořkou pamětí zrak obrací

Do ciziny ještě od Šumavy.

S radostí pak pozdvihna své hlavy

S panoši ku Praze pochvací,

Jenž mu cestu zprávou ukrácí:

Jaké Češi dobyli si slávy.

Vida České tváře zas a slyše

Materské své řeči hlaholy

Cítí slast a volněji zas dýše.

Kdo vysloví srdce plápoly,

An již Prahu spatřuje a v zadu

Nad Vltavou věže Vyšehradu!