LXXXIX. PALACKÝ

My dali Jemu pomník – On nám rady

pro časy příští. V citů vděčném vzplání

je zopakujem nyní. Dohromady

si řekneme pak, že jsme vyrovnáni.

Byl starý pán a dobře smýšlel s námi –

to uznat slušno. Jenže naši dnové

s novými přišli pro nás potřebami,

a také čas nám hude písně nové.

My vrátíme se k obvyklému žití

– je pravda, On by nad ním rmoutil snad se –

leč poměry... a příkaz živobytí...

je po idyle... možno říci krátce.

Syn bonvivant tak v otcův úmrtní den

dá květy na hrob dědy rozšafného –

a pak se honem radosten a kliden

ke kalným pletkám vrací žití svého.