LXXXIX. Tebe rozum, čisté lidství

Tebe rozum, čisté lidství

Hájí, pravdo, na věky,

I kde zištnost a pokrytství

Roubí hnusné záseky.

Sám tvůj pohled – jak Medusy

Hadochvějné čupřiny –

Sype blesk a mraky hrůzy

Na bezectné zlosyny.

Oblij září svou nebeskou

Opět každou duši českou,

Nech tě ctí za bohyni

V své domácí svatyni!