LXXXV. DO PAMÁTNÍKU J. V.

Jménem tvým by věky dlouhé

Hřměly i rod všeliký,

Neleží v tvé snaze pouhé,

Dar to božstva veliký!

Aniž to, by hlučnou troubou

Zněla pověsť o tobě,

Že jsi kmene svého chloubou,

Skutky tvé mu k ozdobě.

V tom však vlastní vůle dílu

Každému dal tvorce sílu,

Býti ke cti rodině,

Ke blahu své dědině.