LXXXV. Kdes ráno v cizí komoře

Kdes ráno v cizí komoře

jsem procit’; dole na dvoře,

jak z postele jsem vstával,

kdos kosu naklepával.

Dřív tento zvuk tak veselý,

dnes divně zněl a ztemnělý;

mně v dumách mezi stíny

se zjevil sekáč jiný.

A moji duši projel mráz,

já cítil, zpozděný jsem klas

na lánu Tvém, ó Pane! –

Ať, co se má, se stane!