LXXXVI. Stýská mladému se Spitihněvu

Stýská mladému se Spitihněvu

V nepřívětivé mu cizině;

Při nedostatku a mizině

Nachyluje k záští se a hněvu.

Nic tu v tváři, řeči, ve oděvu

Není tak jak v jeho otčině;

K Vyšehradské odtud skalině

Patří bolném srdce u výlevu.

Musíť slyšeti tu na své uši

Národu a vlasti pohanu,

A to raní srdce mu a duši.

Proto příčí mu se Teuta plémě,

A na České země obranu

Myslí v srdci prostřed cizí země. –